Zábavné hry
VzpomÃnám si, že když jsem byla malá holka, tak jsme s přáteli stále hráli takovou hru, která se jmenovala panák. UrÄitÄ› to také znáte, takovou hru, kde se skáÄe panáka. VzpomÃnám si, jak jsme jako vždycky malé dÄ›ti bÄ›haly u nás po ulici. Byly to veliké Å™adové domky, bylo tam tÅ™eba pÄ›t nebo Å¡est mÃstnostà a vÅ¡echno to bylo opravdu perfektnÃ. A já sama jsem si Å™ekla, že až budu veliká, že bych se vůbec nikdy nechtÄ›la z této Å™adové ulice odstÄ›hovat. Vůbec nikdy jsem se nechtÄ›la odstÄ›hovat, moc se mi tam lÃbilo, jenomže moje neÅ¡tÄ›stà bylo asi na mÃstÄ›. Když mi bylo asi jedenáct nebo dvanáct let, tak se naÅ¡e rodiÄe rozvádÄ›li.
A mÄ› to tehdy jeÅ¡tÄ› moc nepÅ™iÅ¡lo a já si myslÃm, že tehdy mi ani nikdo nic neÅ™ekl, jenomže pozdÄ›ji mi nÄ›kdo Å™ekl, byla to myslÃm maminka, že se budeme stÄ›hovat. Byla jsem opravdu v Å¡oku. Nedokázala jsem si pÅ™edstavit, že už neuvidÃm přátelé, protože my jsme se prý mÄ›li stÄ›hovat do dalekého mÄ›sta, které bylo Å¡edesát kilometrů od toho mého starého bydliÅ¡tÄ›. A protože jsem byla takhle malé dÃtÄ›, jak jsem Å™Ãkala asi jedenáct let, tak bylo logické, že už asi své kamarády nikdy neuvidÃm. Bohužel se to stalo pravdou, takže jsem různé hry musela hrát už s jinými dÄ›tmi. Ale Å™eknu vám, že zÃskat si nové přátelé ve dvanácti letech anebo i pozdÄ›ji je velice obtÞné.
PrávÄ› jsem byla v takovém vÄ›ku, kdy se mnou mlátila puberta a chtÄ›la jsem mÃt vedle sebe nÄ›koho blÃzkého, svou nejlepÅ¡Ã kamarádku. Jenomže svou nejlepÅ¡Ã kamarádku jsem bohužel nedobrovolnÄ› nechala tam, kde jsem dÅ™Ãve bydlela. Řeknu vám, že to je opravdu hrozné a velice matoucÃ, protože jsem stále chtÄ›la mÃt svou kamarádku a dalÅ¡Ã své přátele, se kterými jsme hráli různé hry. Hry také utužujà přátelstvà a také dalÅ¡Ã vztahy. Sice jsem si asi po půl roce naÅ¡la dvÄ› kamarádky, se kterými se kamarádÃm dodnes a je nám prima, ale stále nikdy nezapomenu na mé staré kamarády a tehdejÅ¡Ã nejlepÅ¡Ã kamarádku, se kterou byla opravdu veliká zábava.Â