Láska a člověk

Myslím si, že láska provází opravdu každého člověka. Kdyby to všechno záleželo jenom na mě, tak já bych měla opravdu ráda všechny lidi kolem sebe. Protože jsem strašně flegmatická a jsem hodně mírumilovný člověk a také velice přátelský. Takže vyhledávám opravdu milou společnost lidí. A abych se přiznala a také pochlubila, tak mám opravdu mnoho skvělých přátel. Navíc mám také rodinu, se kterou si velice moc dobře rozumím. A jsem také ráda, že takovou rodinu mám. A například opravdu třeba nechápu své sousedy. Sice tam jsou manželé, kteří se jistě moc miluji, protože láska prochází žaludkem.

Takhle to říká moje sousedka, protože ona je moc dobrá kuchařka, která moc ráda vyvaří svému manželovi. Tady to tak platí, že láska prochází u nich žaludkem, ale u nás tohle tak není. Také mě ale zase zaráží na sousedově rodině to, že oni dva se stále jenom hádají. A opravdu snad není jediný týden, že by se alespoň dva dny v týdnu nehádali. Copak tohle je láska? Musela jsem se potom zeptat své maminky, proč se takhle lidé stále hádají. A ona mi řekla, že ti dva zamilovaní lidé jsou asi oba dva cholerici. A že někdy je hádka potřeba, což mě dost zaskočilo. Hádky jsou opravdu nutné, když jste zamilovaní? 

Prý když lidé se hádají, tak se alespoň vyčistí vzduch, že alespoň člověk nebude potom nervózní, protože prý je to velice nezdravé, když člověk v sobě drží hněv a nervozitu. Takže prý je nejlepší, když se člověk například vyřve anebo zanadává si. Ale vždy je nejlepší, když se dva lidé milují a nehádají se, že ano? Myslím si, že tohle asi je pravda. navíc tady jde sice o to, že člověk se třeba naštve a nadává. Ale to přeci neznamená, že potom necítí lásku a nemiluje. Já kolikrát jsem taky naštvaná, ale nedávám to najevo. I když svého přítele velice miluji, tak velké city si nechávám pro sebe. A jak dáváte lásku najevo vy? Nebo si také necháváte svoje city pro sebe nebo své city vyjadřujete jen výjimečně a v soukromí?