Byt a dům

Socialismus s nelidskou tváří


Socialismus jsme u nás před pětatřiceti lety odvrhli. Nelíbil se nám a vlastně ani nefungoval tak, jak by podle své teorie fungovat měl. A ani tak fungovat nemohl, protože lidé jsou jenom lidé. A tak jsme nastoupili jinou cestu. Jíž se ale neříkalo kapitalismus. Jednak proto, že ho předchozí režim zdiskreditoval natolik, že by s ním kdekdo z principu nechtěl nic mít, a jednak proto, že se nikdy ani o skutečný kapitalismus nejednalo. Protože kdybychom tu opravdový kapitalismus měli, spousta lidí by tehdy neobstála. Byli jsme zvyklí, že nás ti nahoře vodí za ručičku, že se stát o všechno postará, a kdybychom byli hozeni do pomyslné vody, abychom plavali, kdekdo by se utopil.

Takže se u nás začala budovat takzvaná tržní společnost. Což bylo něco, co mělo líbivějšími slovy označovat onen kapitalismus. Kapitalismus s lidskou tváří.

panelový dům

Vznikla tu tedy jakási sociálně orientovaná tržní společnost. V níž se nemělo bránit těm schopným v dosahování úspěchů a současně neměli být ti, kdo neuspěli, házeni přes palubu. A zdálo se, že je to ta nejlepší cesta. A také by to ta nejlepší cesta mohla být. Kdyby se na politické scéně neobjevili neumětelové a populisté. Kteří se nám tu přemnožili natolik, že i to dobré v mnoha případech vzalo za své. A z rozumné pomoci se stal nerozum. Jak je to vidět v mnoha oblastech našeho života, třeba i v otázkách bydlení.

Měli bychom tu mít aspoň určitý trh. Ale co máme? Majitelé nemovitostí tyto prodávají či pronajímají pořád dráž. Žádají peníze, které si kdekdo nemůže dovolit zaplatit. Kdybychom tu měli trh, nikdo by si takové nemovitosti nepronajímal ani nekupoval. A majitelé by museli s cenou dolů. Ale k tomu nedochází. Stát přispívá skutečně kdekomu, kdo vynakládá za bydlení víc než řádově třetinu svých příjmů, příspěvky a doplatky na bydlení. A lidé tak bydlí mnohdy dráž, než by museli. Se státní pomocí si to mohou dovolit.

zařízený pokoj

A ti, kdo přesto na bydlení nedosáhnou? Tam je to ještě horší. Těm stát financuje aspoň ubytovnu. Což je onen známý nežádoucí obchod s chudobou. Kdy lidé bydlí v neúnosných podmínkách za horentní sumy. A kdejaký šejdíř si na tom nahrabe. Což se nelíbí, ale nic účinné se proti tomu nedělá.

Stát prostě platí to, co nemusí, a deformuje to, co by měl být trh. Protože z cizího krev neteče. A pak si stěžujeme, že jsou ceny bydlení vysoké a normální lidé na to nemají.