Proč gepardi nemají zatahovací drápy?

S kočkami, ať už velkými či malými, se spojuje mnoho znaků – skvělé noční vidění, schopnost velmi tiché chůze, různé atletické kousky. Tím nejznámějším znamením jsou však zatahovací drápy. Ty se u nich vyvinuly jako u jediného živočišného řádu.

K tomu byl samozřejmě dobrý důvod. Tím hlavním je to, že se drápy při chůzi neobrušují a netupí. Díky tomu zůstávají stále ostré a lze je použít jako zbraň či při šplhání na stromy. A to je něco, co prakticky každá kočka využije.

Ovšem, jak už to tak bývá, i zde existují výjimky. Tou jsou gepardi, kteří jako jediná kočkovitá šelma drápy zatahovat nedovedou. Ani tato adaptace však není bezdůvodná. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od ostatních koček neloví přepadením, nýbrž svou kořist pronásledují, potřebují při běhu dobrý a spolehlivý odraz, což jim právě drápy umožňují. Díky tomu jsou pak během honby za kořistí mnohem stabilnější a jistější, což je v tak vysokých rychlostech, jakých dosahují, potřeba.

To je také důvod, proč jejich drápy ztratily postupem času schopnost se zatáhnout. To však pro gepardy znamená také nevýhody – například ta, že nemohou na rozdíl od ostatních koček šplhat na stromy, což se ukazuje jako větší problém, než by se mohlo zdát.

Ano, jedná se rozhodně o rychlá zvířata. Problém je, že se při lovu tak vyčerpají, že pak nemají chvíli sílu svůj úlovek bránit. Díky tomu je o něj mohou snadno připravit jiní predátoři či dokonce mrchožrouti, což se také často děje.

Dnes je jasné, že gepardi nejsou jako druh příliš úspěšní, a mnohde by bez lidské intervence nepřežili. Nepomáhá jim ani genetický bottleneck, kterému byli vystaveni před několika tisíci lety, díky kterému mají vysoký stupeň inbreedingu se všemi problémy, které to přináší.

Proto, ačkoliv se jedná o skutečně krásná zvířata, jejich rychlost je to jediné, co mají. Prakticky všechny ostatní velké kočky jsou bohužel mnohem úspěšnější.