Žena

Chorobné uklízení


Chorobné uklízení u žen… no, to je téma, které by mohlo být docela zásadní. Jednu chvilku jsem měla pocit, že chorobné uklízení se týká i mě. Protože docela často uklízím, ale potom jsem poznala jiné lidi a teprve jsem zažila co je to chorobné uklízení, a také proč nás tolik postihuje. Vadí mi přijít domů, kde bude nepořádek, proto se snažím uklízet každý den aspoň chvilku a pravidelně. Uklízení nemyslím teď chorobné, děláme proto, že dodržujeme nějaké základní hygienická pravidla – umyjeme nádobí, protože nebudeme jíst ze špinavého talíře, umyjeme záchod, protože se tam hromadí spoustu bakterií… apod.

Úklid

Dále také vysajeme a vytřeme, protože je všude prach, který není dlouhodobě zdravý, pokud ho vdechujeme. Tudíž to je první důvod a druhý důvod uklízení je, chceme, aby to v bytě nějak vypadalo. To už je ten vedlejší důvod a ne každý ho preferuje. Avšak uklízení může vygradovat až do situace, kdy uklízíte uklizené a uklízíte pořád a stresuje vás každý chloupek na víc, každé smítko prachu, pokapané umyvadlo, poprskané zrcadlo apod. Já upřímně vysávám každý den, ale to je proto, že mám doma dva kocoury a z těch padají chlupy a roznáší podestýlku ze záchodu + se mi líbí, že je byt hezky vysátý nebo vytřený.

Úklid

Už tyto situace mají vliv na moji psychiku. A v tom to je. Uklízení, je podle mě od slova uklidňovat. Mě osobně uklízení uklidňuje, i když vím, že někoho stresuje a rozčiluje. Podle mě je velice příjemné mít věci na svém místě, mít doma čisto, protože to klidně působí na mou psychiku. Někdo uklízení nemá rád, ale nikdy jsem od něj neslyšela, mě ten nepořádek nevadí…. naopak, jemu to vadí, ale nemá dostatek síly na to, ten nepořádek uklidit. Hranice podle mě, může být velice tenká – mezi klasickým uklízením a chorobným. Je to trochu jako droga. Jednou uvidíte, jak domácnost krásně čistá a chcete to udržet, a proto uklízíte uklizené.. Pak je tu ale taky možnost, že uklidíte, uvidíte, že za chvilku je zase nepořádek, a proto vás to demotivuje. Tak jak na tom jste vy?